Syberia 2010, operace "Hidden Base"

6.3.2010

Výborná jednodenní scénářovka - military paintball. 

Byl to fakt super důstojný začátek sezony. Už se těším na všechny další akce v letošním roce. Díky za organizaci Forestu, pozvání a vlídné přivítání :-)

Z pohledu skupiny =DG=  Mise 1: po startu hry jsme se vydali rychlým přesunem k místu hrubého dopadu pilota a začali pročesávat okolí. Najednou kolem Shocqa prosvištěla kulička a hned zase bylo ticho, říkal sem si: "Že by někdo omylem vystřelil?" Kontroluji perimetr "Hlaste nepřítele!" nikdo nic... a pak někdo volá "Je na stromě! Pozor!" kouknu nahoru a on si tam fakt visí a pohupuje se. Počkali jsme až dostřílí jeho zbraň a vyzvali ho ke spolupráci. Ke vší smůle pilota jeho TPX-ko vystřelilo asi jen 5x, takže to netrvalo dlouho. Někdo ho stihl mezitím trefit do ruky, takže už raději nekladl odpor a nechal se ze stromu spustit. Pak jsme ho odzbrojili, ošetřili a vydali se s ním na místo vyzvednutí, které nám po výslechu sdělil. ŽC dostala za úkol jej eskortovat živého a chránit za každou cenu, což se nakonec podařilo téměř bez problému. Ostatní týmy nám čistili cestu a těm pár potulným protivníkům nedali šanci. Po pilotově vyzvednutí vrtulníkem se celá naše skupina reorganizovala, vytvořila širokou rojnici a začala pročesávat les před námi ve snaze najít druhou část modrých a pomoct jak se jen dá. Protože jsme neměli vysílačky, neměli jsme tušení jaká je u nich situace. Na levém křídle jsme zaslechli střelbu, celá skupina se tedy otočila o 90 stupnů a pokračovala směrem odkud doléhaly zvuky boje. Dostali jsme se do pozice, kdy byl nepřítel téměř mezi námi a druhou skupinou našich, která ho zaměstnávala. Díky tomu jsem se mohli dostat na dostřel aniž by o nás nepřítel věděl. První 3 tanga padly bez toho aniž by o nás někdo věděl. Pak jsme byli prozrazeni a přešli do razantního útoku plného křiku pobízejícího všechny střelce dopředu. Nepřítel tlačený z více směrů se začal stahovat. Během chvilky jsme se dostali k rušičce, kterou náš ženista alias Bobr odpálil náloží. Pokračovali jsme tedy dál a umlčovali poslední odpor. Bitva byla vybojována. Piloti byli zachráněni, rušička zničena. Jako bonus kluci našli i minomet z další mise a dokonce i mapu, kterou nějaký nešťastný protivník v úprku ztratil.

 Mise 2: Jednoduché jako facka. Nepřítel se zakopal je třeba ho dobýt. Jak to udělat když je poměr stran 1:1 a čekají na nás? Velení mělo jasný plán. Útok měl být proveden rychle a rázně v úzké formaci o několika vlnách, které se vzájemně podporovaly. První linie tvořena TwoTowers, podporovala druhá formace složená z Bratránky, Barakudou a Chegevarou (nepamatuju si přesně kdo ke byl), třetí byla naše =DG= a čtvrtou zformovanou ze skupiny Sudeta Óre. Po prvním kontaktu, kdy se náš postup maličko zastavil přišly na řadu dýmovnice. To byl zážitek pro oko zeleného člověka. Křik který poháněl všechny do boje, volání o munici a skučící zraněné, kteří zoufale chtějí zpět do boje. "DÝM!" "POČKAT NA KOUŘ!" "VPŘEEEEED!!!" , vybojovat kousek půdy, doběhnout k dýmovnici hodit ji zase dopředu, přidat další a zase "...vpřeeed!" situace jak z válečného velkofilmu, kterou si budu pamatovat hodně dlouho. Chvilka kdy křičím, že je potřeba posunout dýmovnici před námi na otevřeném prostoru dál, Srnec okamžitě reaaguje "Já to vemu!" křičím na další "Krýýjte Srnce" všichni pálí jako o život a Srnec utíká a posunuje dým dál. Nepřítel se stahuje stále hlouběji. Nakonec se situace vyvíjí dobře. Našli jsme nepřátelské dělo, zajistili perimetr a ženista dělo odpálil. Posunujeme linii. Přebíháme cestu a najednou si uvědomujeme, že je to minové pole. Velím stáhnout se zpět. Přilítá vrtulník, posunujeme se za ním podél minového pole a obcházíme ho. V tomto hustém lesíku jsme se zasekli, docházela munice, bylo nás mín. Doplnili jsme linii a opět pokračovali v útoku. Několik obránců padlo ale stále jich bylo dost, nechali jsme tedy tento sektor menší skupině a se zbytkem jednotky jsme byli převeleni k Mastodonotvi na pomoc Rajkovi více na levé straně. Mastodont byl již u dobyté radisotanice, která byla ještě před naším příchodem zničena jeho ženistou.

Pokračovali jsme dál do kopce. Zbýval již pouze jeden minomet, obrana nemohla být velká tak jsme vytvořili obří kleště. Byli jsme vysláni na průzkum k louce. Zajistili terén a odhalili nepřítele, který byl téměř ze všech stran obklopen našimi jednotkami OZA. Tlačíme nepřítele k cestě, která lemovala okraj lesa - trasu kde může letět vrtulník. Vrtulník nebyl povolán zvládáme situaci i bez něj a my se valíme z kopce a rozbíjíme zbytky obrany. Vidím přibíhat naše z pravého křídla, zespodu i z vrchu. Udiveně sleduju tu show, kolik že našich tohle vlastně přežilo. Byla to nádhera. Ženisté odpálili poslední minomet a odpalovací rampu i s raketou a bylo dobojováno.

Blažený úsměv na tvářích všech a nadšené vyprávění zážitků z boje bylo slyšet odevšad. Do toho svítilo slunko a my byli zase bohatší o nové povídky k ohni v létě. Díky za to, díky MP.

(Sendwicz)

 Foto od Kejčr a válečné zpravodajky Basandy

 Více info zde:  www.military-paintball.cz