WARZONE 2011

REPORT BW alias ŽLUTÝCH WARZONE 2011

Za stranu žlutých je to report nejen z průběhu akce, ale i něco málo z příprav, co jí předcházelo, prostě trocha informací co se dělo v průběhu těch cca 15 měsíců, od momentu kdy byly zveřejněny první informace o plánované WZ11. Ten poslední více než rok byl plný změn a zvratů. =DG= jako příjemce výzvy už neexistuje, doma jsem konečně pověsil obraz, už netankuji V-POWER a přestal jsem se ve středu holit.

Pokud Vás to tedy zajímá jak to bylo u nás, tak to začalo takhle.
Oslovením týmů se kterýma vzájemná chemie zafungovala už dříve:

 

citace:

MOBILISACE Vojáci, branci, záložáci. Volám všechny, kteří chtějí žít svobodně! Volám všechy, kterým není lhostejný osud naší země! Volám všechny zodpovědné muže i ženy! Rozhoduje se dnes, zítra bude pozdě! Bojovníci barevných válek, volám právě Vás v těchto těžkých chvílích, volám Vás a vyzívám ke společnému boji na WZ2011, volám právě Vás k boji proti barbarské hrozbě! Voláme Vás ze všech končin! Společnými silami stvoříme vojsko těch nejlepších k obraně našeho práva na svobodný život! Voláme Vás, houževnaté bojovníky, kteří se budou rvát o budoucnost jako jeden nesmiřitelný lev! Právě Vás naše armáda potřebuje, právě Vy jste ti co patří do našich řad! Jedině s Vámi společnými silami ochráníme naši budoucnost! Budoucnost našich rodin, žen a dětí! S námi získáte mimo pot, krev a slzy také nehynoucí slávu a uznání! Za =DG= Politruk Marty+ PS: Pokud máte zájem o vstup do společné koalice, neprodleně informujte náborovou kancelář, tedy mne Děkuji za případnou zprávu a doufáme, že se dohodneme. Tož tak

PŘÍPRAVA:
Poté co přešla euforie s náborem a padla dohoda, že s druhým mančaftem (Woods) Noxovi pomůže Rajko a Mastodont, jsem začal (stejně tak druhá strana) oslovovat týmy (viz Mobilisace viz výše) u kterých byl předpoklad, že by byli ochotni jít cestou kterou jsme chtěli jít my. Protistrana požádala o limit hráčů na maximálních 120 duší na jednu stranu, kvůli vyrovnanosti hry a oplátkou za tento kompromis byl povolen odposlech radiokomunikace, který jsem požadoval já. V otázce techniky jsme si dali naprostou svobodu: kdo si co sežene, to bude mít. Pravidla, koncept, zázemí a prostor dodá pořadatel.

Má vize hry byla: navázat na předchozí WZ09, kde probíhaly boje s nasazením masivnějších sil na dobývání jednotlivých bodů a v téhle filozofii jsme chtěli pokračovat i na WZ11. Myšlenkou a záměrem bylo WZ11 opět posunout dál od přestřelek malých až středních skupin (což je prakticky každá hra na scéně) a povýšit ji na střety a koordinaci ve větších masivních celcích, prostě boj skutečných armád se vším všudy založený na skutečné vojenské displíně, drilu i s výcvikem. Měl jsem pocit, že to byl i záměr organizátora. V tu dobu však byl primární úkol, sehnat dohodnutých 120 vojáků a bojovat kompaktně (opravdu jako armáda) a k tomu směřovala také příprava. Takže na naší straně nebylo podmínkou jen zakoupení jednotných maskáčů, ale hlavně povinnost účastnit se tří secvičení v maximálním počtu hráčů (min 70%) za tým.

Oslovil jsem docela dost týmů a mnohé oslovili mne a počty duší byly vysoko nad limit, ale pravidlo 3x secvičení (1x Čechy, 1x Morava, 1x cílová oblast) tyto stavy logicky brzy po zveřejnění termínů (v lednu 2011) a lokalit snížilo. Jasně se ukázalo kdo je ochoten "něco" obětovat pro společnou věc a oddělilo se pomyslné zrno od plev. Pokud je někdo ochoten urazit 3x více jak 300km a obětovat tři své volné víkendy, tak už to zatraceně něco znamená! Kdo nechtěl, nebo nemohl šel z kola čestně ven.
(Tímto děkuji těm, kteří nakonec nejeli za to, že si to nechali pro sebe a podle mých informací nepřítel o dvou secvičeních nevěděl až do WZ)...

STRATEGIE a TAKTIKA:
Na první místo jsem kladl především důraz na kvalitu před kvantitou! Raději výcvik před plkáním ve foru a vojáka s puškou před vozidlo s kulometem! Dynamickou obranu tábora před statickou!
Základní pilíř na kterém jsem stavěl znamenal získat na svou stranu minimálně 2 silné celky na scéně.
Jeden z nich byla =DG= (která v průběhu příprav zanikla) a Pohanský Pes, který má nejvíce zkušeností a nejmíň keců a když už je mají , tak vždy k věci:-) a hlavně byli ochotni vést kompletní výcvik a podělit se s námi o své zkušenosti.
Děkuji Jaroslave a Pohani, bez Vás bych to nikdy nerozjel.

Velení sil BW bylo rozděleno do dvou víceméně samostatně fungujících úrovní - logistické a bojové s hlavní zodpovědností vrchního velitele. Jsem profláknutý spíše defenzivním způsobem taktiky, proto jsem chtěl naopak překvapit a jít cestou útočné strategie. Celý plán bojových operací, taktiku a strategii tedy vytvořil náš guru Jaroslav a plán, který vytvořil byl natolik odvážný, že dostal zelenou. Podle něj se odvíjel i výcvik jednotek, kde se vyprofilovalo, kdo bude na hrotu útoku a kdo bude lepší v obraných pozicích. Žádné rotace jednotek (aby si všichni zastříleli apod.). Prostě jasně daná a secvičeníma vyzkoušená doktrína. Osobně jsem si vzal na starost agendu a velení obranných pozic - lágr BW, Jaroslav naopak tu horkou práci koordinace a velení celé útočné formaci přímo v bojové zóně (od stolu u mapy toho moc člověk nezmůže).

Jen v případě neúspěšného náboru (což už v únoru nehrozilo), či likvidace našeho zázemí (nemocnice) spolu s více jak 50% ztrátami (na 5h) sil mohlo vedení boje přejít na partyzánský způsob a případnou recyklací a doplněním sil na smluveném místě podniknout osvobozovací operace našeho zázemí, případně získání jednoho z bodů zpět atd...prostě úkol byl držet body co nejdéle.

Při posledním cvičení v cílovém prostoru bylo jasné, že bude potřeba doladit strategii a hlavně určit body zájmu. Po průzkumu nepřátelského postavení Pozorovatelna bylo jasné, že toto místo je naprosto zbytečné dobývat a současně že naše postavení Skála není na obranu zrovna ideální. Tak došlo po informování protistrany a pořadatele o posunutí tábora o 150 m směrem na východ přímo v ose Skála-Bod2-Pozorovatelna, což bylo v rámci pravidel dovoleno (do 250 m). Další problém byl, že i když na mapě se jeví vzdálenosti táborů od středu bojiště stejně (zalesněný porost), v reálu je situace zcela odlišná. Krokování v GPS ukázalo, že bod 2 je od protivníkovi Pozorovatelny po hranici lesa 350 až 360 m lépe přístupným terénem a strategickou panelkou. Naopak naše Skála je 480 m po těžce průjezdných cestách. V případě dešťů navíc s nemožností dostat se k jakémukoliv bodu z našeho směru i upraveným vozidlem. Na základě tohoto jsme pro vyrovnání podmínek zažádali organizátora, aby bod Bunkr byl naším bodem a bylo nám vyhověno. Protivník byl o všem informován. Kvůli komplikované sjízdnosti cest padlo rozhodnutí zajistit mobilitu zapůjčením BVP, na které jsme se společně složili se souhlasem drtivé většiny hráčů.

Techniku jsem neměl v úmyslu použít k ofenzivním bojům, ale striktně pouze k evakuaci zraněných. BVP zároveň poskytuje solidní ergonomii a dostatečně velký vnitřní prostor ve své třídě offroad vozů, takže bylo jasnou volbou.:-D Další vozidlo nám nabídli kluci z Polska - Suzuki Samurai vybavené kulometem, které jsem zamýšlel využít pouze k přepravě materiálu, munice a malého počtu zraněných, protože rozměry vozu neumožňují transport celých jednotek.:-D Další techniku jsem zamítl, protože ta potřebuje řidiče a do boje jsem především potřeboval chlapa s puškou a ne za volantem. V prvé řadě byl každý střelec, až pak bylo vše ostatní.

Naposledy jsme drobně doladili složení formací - útok, obrana, velení skupin, čet, družstev, radistů a štáb. Na štábu mi k ruce byli Habakuk z Vlčí Smečky jako můj zástupce (spolupráce s ním nám vždy funguje na výbornou i když je to děsný pankáč) a Kami z Warhammers jako specialista na odposlech (chudák do toho spadl náhodou na Syberii a od té doby jsem si nikoho jiného na tuto funkci nedokázal představit). Tito lidé odvedli velký kus práce v mé blízkosti a jsou trochu neprávem opomíjeni. Tímto jim moc děkuji za pomoc! Odvedli jste kus kvalitní a perfektní práce.

START
Celá WZ11 začala dost nešikovně zbabraným začátkem, kdy v pravidlech bylo výslovně uvedeno, že hra začne - cituji:

START střetu...
 

(Warzona 2011 - pravidla https://forum.military-paintball.cz/viewtopic.php?t=4192&start=0 )

Organizátor nám sdělil, že start hry se posouvá z plánovaných 6:00 na 7:00 hod., což jsem si potvrdil hned 2x u obou šéfů. Informace, že se startuje pouze na čas bez avizované exploze se ovšem ke mně ani nikomu z našich řad (což jsem si potvrdil) nedostala a k tomu ani nebyl seřízen velitelský čas pro obě strany stejně! Mimo to jsem měl své hodinky nastaveny o 5min dopředu oproti Woods, což by byl nejspíš další problém, bo kdyby mě někdo sdělil: "Jedeme na čas" tak by jsme startovali logicky o 5 minut do hry dřív než protivník a hru by to dost výrazně ovlivnilo v neprospěch protivníka.
Začínat hru vyosenou pro jednu ze stran, o to určitě nikdo ze zúčastněných nestál. Proto jsem požadoval "restart" - abych byl přesnější nový START hry! Ne proto abych zamezil kempení, či z důvodu jiného progresivního prvku, ale naopak v rámci fair play o narovnání šancí pro obě strany.
Stáhl jsem všechny síly, které se rozvinuly v poli po reakci na výpad protivníka, zpět na výchozí pozice! Potom proběhlo jednání na bodu 2 s Rajkem a za organizátory s Mlaďasem a bylo dohodnuto, že se odstartuje znovu podle avizovaných pravidel. Tímto děkuji Rajkovi a všem boys z Woods, že jsme našli společnou řeč a startovat se mohlo znovu. Ale od 6 hodin už uběhlo spoustu času, který mohl hru ještě pořádně zamotat. Při novém zahájení hry jsme nevyužili nic ze získaných informací po prvním startu a i napodruhé, stejně jako poprvé, jsme jeli podle předem připravené strategie. Později se mi doneslo, že byl ještě nějaký výbuch kolem sedmé hodiny, který někteří protivníci (nejspíš ti, které nikdo neinformoval o situaci, že jednaní stále ještě probíhají) považovali za další start. Tento výbuch bych ovšem připisoval spíše sofťákům, kteří se motali v prostoru u bunkru, naši lidé měli rozkaz zůstat, čekat a nevyvíjet žádnou aktivitu, tento rozkaz splnili. Start hry tedy začal se zpožděním 2hod. 45min. což je 33 bodů na jednom bodu k dobru (bude patrné později).

Žlutí aneb BW před zahájením boje.
1 armáda: BW
4 skupiny: PES 31ks , VLK 29ks, MACKO 22ks, SOKOL.23 ks, štáb 3ks, BVP 3 ks
111 vojáků celkem včetně šoféra BVP a tří žen, které nebyly určeny pro týlové funkce, ale naopak se účastnili všech bojových operací.

ROZLOŽENÍ SIL
Lágr BW (kóta Na skále) sk. SOKOL - 21ks + 3 na štábu + 3 BVP a 2 skuteční marodi na marodce (angína a chřipka).
Bunkr sk. PES, VLK, MACKO = 82 vojáků z toho 72-74 vyčleněno pro útok na bod 2 a 8-10 na obranu bodu Bunkr.

PRVNÍ BOJ:
T - 8:45H - Start WZ 2011 probíhá dle avizovaných pravidel z výchozích postavení. Zapsán náš Bod1- Bunkr. Všechny jednotky BW na WZ11 se dávají do pohybu a zaujímají svá plánovaná postavení. Útočná formace skupin PES, VLK a část MACKA vedená Jaroslavem, Warmanem a SendwiCZem vyrážejí v určených směrech postupu k Bodu 2. Sk. PES jižní front, VLK střední front a MACKO severní front. Z Bunkru i z Lágru vyrážejí "tykadla" - předsunuté hlídky, kontrolující přístupy k Lágru i bunkru a monitorují pohyb nepřítele v těchto sektorech, kde jsme momentálně nejzranitelnější, páč všechny síly jsou vrženy do ofenzivy směrem na západ.
T - 8:46H - Woods zapisují bod a je v jejich držení.
Pro naše jednotky je terén k bodu hůře prostupný a naše útočná formace dosahuje cílového sektoru s mírným zpožděním oproti nepříteli. Z radiokomunikace se ozývají hlasy velitelů skupin koordinující postup a po kontaktu s nepřítelem je slyšet z vysílaček také střelba. Boj se rozhořel naplno. Nepřítel se bránil velmi tvrdě.
Z hlášení od velícího Legie Duchů Nea z bitevního pole je jasně cítit houževnatost a urputnost obránců."V centru louky se do poslední chvíle dobře bránil jeden boys, který sám zvládl a vyřídil nejméně 4 naše co jsem viděl v mém úseku. Některé dostal ke konci už jen TPXkem. Byl to dobrý voják“
T - 9:00H - OREL (BVP) - slangově mezi vojáky překřtěný na Pyj připraven k výjezdu s naloženými nosítky.
T - 9:10H - Přibíhá první lehce zraněný do nemocnice k léčení.
T - 9:14H - Jaroslav žádá o výjezd Orla k první evakuaci těžce zraněných.
T - 9:15H - Orel vyráží.
Hlavní tíhu boje nesla Jaroslavova skupina PES ze kterého v bojeschopném stavu zůstalo z roty A tři muži, z roty B dva muži (všichni velitelé padli) z roty C opět dva muži (všichni velitelé padli) jen ze štábu roty pět mužů přežilo včetně politruka. Situaci se podařilo zvládnout teprve s příchodem skupiny VLK, které se podařilo nepřítele, který zastavil postup PSA obejít a zbytky sil vyřadit za cenu jen nepatrných ztrát (myslím že tak 2)
Vlk pod Warmanovým velením prošel severně nad bodem 2 až do lesa nad posedem a na bod 2 zaútočil ze severozápadu. Tím tak obráncům odřízl ústupovou cestu. Naši vojáci po boji vlastní 12 známek odhady z pole cca 25 mrtvých Woods celkem. Náš voják Matelko otvírá bednu a zapisuje čas.
T - 9:16H - Bod v našem držení. Nepřítel ho vlastnil 20min.
T - 9:17H - Orel přistál a začíná velmi dramatická situace. Ne všichni zranění jsou připraveni k evakuaci na extrakční zóně a čas se při jejich záchraně neskutečně vleče. Hrozí zničení Orla nepřítelem.
Z odposlechu slyšíme diverzní jednotku Woods lačnící po Orlovi.
"Jdeme za zvukem BVP!" ozývá se z odposlechu
Nařizuji zrychlit evakuaci. Skupina PES hlásí: "Extrakční plocha je čistá!" ˇ
Odposlech: "Narazili jsme na stopy BVP!"
Štáb pro Orla: "Vypadněte z tama!"
PES: "Ještě jednoho a pojede!"
T: 9:32H - těžce raněný Vojtěch (Pohanský Pes) padá při transportu k BVP z lehátka do té největší louže plné bláta z těžce raněného se stává i těžce zmáčený.
T: 9:37H - Orel opouští evakuční místo krytý raní mlhou a míří do bezpečí Lágru i s nákladem. Bohužel, dva TZ museli spolubojovníci nechat zemřít. I když se kamarádi snažili tyto zraněné odnést, co jim síly stačily, přesto nestihli odjezd Befka.
Lížeme si rány - naše ztráty 11xLZ, 8xTZ. 5xM(?) Celkem 24

Bod 2 byl obsazen a další postup k Bodu 3 už v tuto chvíli neměl význam. Postupem k Bodu 3 bychom se zbytečně roztáhnuli na velkém prostoru a tím pádem byli zbytečně zranitelní. Mimo to jsme k tomu ani neměli dostatečnou sílu. Proto jednotky zůstaly stát a začaly budovat obranná postavení pro případný drtivý útok protistrany, který byl očekáván po zrecyklování jejich mrtvol ve 14:00h - buď na Bod 2, nebo na Lágr BW.

Tento čas "klidu" byl vyplněn několika událostmi, které se hrou ani tak nesouvisí, ale přesto stojí za zmínku. Nad Lágrem krouží Piper Cub a já v domnění, že je to letadlo mého kamaráda (to ostatně nakonec nepřiletělo) jsem před štábním stanem křepčil a mával a vůbec mi nepřišlo divné, že má US znaky. Ještě že na nás nic nevysypal, naštěstí to bylo jen průzkumné éro.
Pak se za horizontem ozývá burácení motoru a skřípění pásů. Všichni jsou v pohotovosti: Do štábu je slyšet z venku"Jede sem BVP, nepřítel má BVP!" Za chvíli se na horizontu před strážním bodem Věž vyloupne dělo a následuje věž. Na štábu zvoní polní telefon, přímá linka na Věž, zvednu sluchátko a z něj se ozve: "Věž na štáb, hovno BVP, jede sem tank!" V tu dobu už jsou všichni zalarmovaní a připravují se na úder. Tank T55 s Gardovým znakem pluku SSSR na pancíři míjí perimetr tábora a blíží se k jednomu z palpostů. Z poklopu na věži se vysouká postava s červeným trikotem, náš střelec neváhá a posílá dávku směrem k T55. Zasahuje velitele vozu sedícího na pancíři vedle řidiče. Tank naštěstí palbu neopětuje a velitel tankista zásah gestikulací přiznává, známku však odmítá odevzdat. Tank s mrtvým velitelem pokračuje kolem tábora, kde opisuje kruh a nastražené miny jsou drceny pod jeho pásy a vybuchují. Přesto tank pokračuje dál a stahuje se mimo hrací prostor. Toto nepřiznání jasného několikačetného zničení techniky minami považuji za vážné porušení pravidel a tomuto tanku navrhuju dát STOPku na budoucí akce.

DALŠÍ BOJE:
T - 14:00 - 19:00H
Bod 2 byl v držení BW prakticky celý den, ale to ještě pro výsledek vůbec nic neznamenalo. Jako klíčovou jsme považovali noc, resp. tmu. Je to jednoduchá matematika. Tma je cca od 18.30 večer do 6.30 ráno, což je celých 12 hodin! Pokud bysme v podvečer přišli o Bod 2 na 12 hodin, museli bysme se vzhledem k posunu začátku a zpackanému startu hry o 2 hod.45min. v neděli hodně otáčet pro dohnání případné noční ztráty. Vojáci nebyli dostatečně vybaveni na noční operace - pár NV nic neřeší a hrozilo spíš friendlyfire než koordinované operace. Proto jsme očekávali nepřátelský tlak před tmou ve velkém měřítku a přípravy na útok byly v plném proudu u všech jednotek BW. Nepřátelskému útoku nasvědčovala i aktivita trojice záškodníků v blízkosti tábora, která nás zaměstnala a znervózňovala. Zlikvidovala nám i jednoho naše tykadlo (dobrá práce). Na to jsme reagovali vyčleněním skupiny SOKOLA s rozkazem vytlačit diverzní jednotku z prostoru, pročesat rizikový prostor u palpostů 11-2 a zabezpečit průjezdnost cesty k Bodu 2. Jelikož bylo připraveno i BVP k evakuaci raněných, nemohli jsme si ho dovolit v tuto klíčovou chvíli ztratit. Špatnou interpretací mého rozkazu (nenechal jsem si ho zopakovat) se Jednotka SOKOL vytáhla prakticky až k bodu 2 a tábor byl téměř nechráněn (cca 10 mužů i se štábem a posádkou BVP). Naštěstí se nepřítel vůbec o nic nepokusil a jednotky se podařili včas stáhnout zpět a připravit k posílení obránců na bodu 2. Tohle byl nejkritičtější moment na naší základně za celou hru. V tu dobu zaútočil na dvojku nepřítel větší silou, předpokládal jsem tedy že teď se bude lámat chleba. Při předchozím tlaku jsme už používali režim podsouvání desinformací v radiokomunikaci. Ty se týkali především počtů. Podle tajného klíče se počty hlásily diametrálně odlišně. Jak posily, tak i ztráty. A banálním odečtem či přičtením jsme měli okamžitý stav. Tohle fungovalo naprosto perfektně a díky autorovi tohoto jednoduchého funkčního počítání.

Tento popis událostí, jakkoliv barvitý zaznamenává jen nepříliš intenzivní útok a aktivitu nepřítele, přičemž v ostatních místech linie boj prakticky nebyl! (Vojáci ze sveho úhlu jen popisují jednu a tu samou věc.)

Neo (VLK): Po tom jak Woods odpoledne přivezli recyklované vojáky, zaútočili na bod 2 podél cesty, která vede od jejich tábora k posedu. Vyskákali ze 2 aut, jedna jednotka (cca 10 lidí) dorazila pěšky a zaútočila přes panelku. Tady narazlili na náš odpor, tak se stáhli podpořit ostatní u cesty. Protože jich bylo nejmíň 2x tolik, co obránců, podařilo se jim pobít dost našich lidí a dostat se k jejich známkám. Svoje zraněné stihli evakuovat. Na pomoc přispěchali Pohani a Warhammers. Dál už nevím, protože jsem s ovázanou rukou prchal směr nemocnice. Vím jen, že z 11ti obránců v první linii (VZP a LD) přežil jen jeden, tři jsme měli lehké zranění, 7 se poroučelo na mrtvoliště.

Tony (PES) vzpomíná: "No, celkem zajímavý byl odpolední útok nepřítele na bod dva směrem od posedu, kdy jsme nepřítele drželi v pár lidech a oni se snažili vyburcovat útok opakovaným voláním "Sudetáá, tak teď všichni najednou vyrazíme a smázneme je!!!" po kterém se nikdy nic hromadného nekonalo. To bylo naše štěstí, jelikož kdyby opravdu vyrazili koordinovaně, tak by zřejmě prošli. Vzhledem k jejich malému odhodlaní jsme je ale dokázali udržet až do té doby, kdy je nejspíš přinutily k ústupu odposlechnuté počty posil a tůrující befko."

Habán (ŠTÁB): U útoku v 17:30 probíhalo strašení BVP a výkřiky do vysílačky, že z tábora vyráží 21 bojovníků podpořit obranu. Dle odposlechu toto strašení zabralo a Forest se stáhnul.

Setler (PES): Kolem páté nám vyndali na valu v oblasti seníku střelbou z dálky Dominika a Njorda, takže jsme část linie bránili ve třech a s velmi omezenou možností pohybu a střelby. Kdyby se zvedli a zaútočili, tak nás smáznou, ale místo toho byly slyšet jen pobídky "Sudetáá musíme dopředu"!
A když už se pak ozval pohyb, stačilo propálit par kulí do křoví a opět postup zastavili... pak raději naložili raněné a vypadli...

Neo (VLK): Po návratu z nemocnice jsme pomáhali na Samuraje nakládat raněné, protože se bojovalo někde mezi 2. a 3. bodem. Přidali jsme se k hlídkám severně od bodu 2. Panelovou cestu už držel nepřítel. Kluci ze Specters, kteří tam šli na průzkum bojem si donesli 2 těžce raněné. Pak se někde od jihozápadu proplížil řídkými liniemi statečný sebevrah, který dokázal Warmanovi sebrat známku, aby vzápětí přišel o svoji. Přesunuli nás na jih, hlídat přistávací zónu Samuraje. Občas tam někoho donesli na nosítkách. Občas někoho z těch nosítek vyklopili do bahenních lázní a donesli ho jak figurku z mléčné čokolády. Pak se už na naší straně nic nedělo.

Jaroslav (PES): co si vzpomínám, začalo to snahou nepřítele asi v počtu 10 mužů přiblížit se k lesíku úplně u silnice (to mohlo být tak kolem 14:00), které skončila beze ztrát na obou stranách. Účel této mise není zřejmý.
Dálší útok přišel tak kolem 16:00, kdy podle odhadu zhruba 30 mužů zaútočilo do oblasti nad posedem, po těžkých bojích vytlačili tamní posádku (to co popisuje Neo), druhou linii narychlo vybudoval štáb skupiny PES se mnou v čele a se zbytky přeživších z té špičky, přeskupil jsem naše jednotky a jedna rota šla nepřítele vzít do kleští zprava, lidi z VLKa z leva, zbytky nepřítele se ale stáhnul dřív stáhnout, než jsme zaklapli past ... proti 30 to ubránilo nějakých 10 mužů.

Poslední boj co vůbec ten den byl následoval tak po hodině kolem 17:00 (mozna mirne driv, da se zjistit podle Warmanovy smrti) celé to začalo tím, že se nepřítel (3 kusy) objevil v našich zádech - abychom je vytlačili a uvolnili si přístupovou cestu vyslali jsme část obránců tábora ze skupiny SOKOL a my pohyblivou část VLKa, když se snažili tu trojici polapit začal útok opět v oblasti seníku, podle odhadu tak 25 lidí, proti nim stála rota A v síle 9 mužů. Asi po 20 minutách boje se nepřítel zcela zastavil, neboť se dostal i do obranné palby roty B, která plynule navazovala na rotu A (jsou to ty situace co tu popisuje Tony) rota A měla dva těžce raněné, jednoho lehce a jednoho mrtvého (zabitého vlastní palbou Vládíka). Nepřítel předvedl žalostné výkony.

Jeden ze zadních záškodníků bohužel vyřadil Warmana, což způsobilo totální chaos u jeho jednotek, kteří v té chvíli přestali mít představu kolik jich je a kde se nacházejí, takže se nám začali stahovat z pravého křídla a tvrdili, že mezi body 1 a 2 zeje stometrová mezera, byla to nejkritičtější chvíle celého dne, nakonec se mi podařilo odchytit myslím Slayera, který se chopil veleni zbytku VLKa a zjistilo se, že situace není vůbec tak kritická a že tu mezeru do značné míry vyplňuje SendwiCZ se 4-mi muži, který byl v te chvíli jediný, kdo stál nepříteli v proražení našich pozic , nakonec se zjistilo, že máme i dost lidi z VLKA aby se linie obnovila, takže to celé byla jen hysterie z nedostatku informací.

Aknot vzpomíná Když už jsem večer poslal 120 kilového Láďu na smrt, tak jsem ho taky po zranění s pomocí ostatních a potom sám na svých zádech odnesl k extrakční zóně za lesem

Štáb (SOKOL): Při útoku v 17:30 jsme použili psychogický způsob boje. Nastartovali a tůrovali Befko a výkřiky do vysílačky, že z tábora vyráží 21 bojovníků (což byl kód pro jiný počet) podpořit obranu. Dle odposlechu toto strašení zabralo a my jsme slyšeli zoufalý hlas Feryho: " ...že co má jako dělat?!, na což mu Rajko odevzdaně odpověděl: "Tak se teda stáhněte." A všem se nám na štábu nesmírně ulevilo.

Camel (MACKO - Bunkr): Okolo 14:00 hodiny tykadla v lese u panelky hlásila pohyb nepřítele směr bunkr. Protože nás bylo jen pár, v rámci pohyblivé obrany jsme se vysunuli naproti protivníkovi. Jednalo se o 7 woodlandistů, kteří se snažili pronikat do našeho území po samém okraji hracího prostoru, těsně vedle hranic. Když se dostali na hranici dostřelu, začali pálit naším směrem. U křižovatky panelka x asfaltka stojící hlídka MG nás napomenula, že zde střílet nemáme. Proto pak došlo na jednání k vyjasnění hranice v okolí této křižovatky a zóny střelby, domluvila se zóna - ostrůvek okolo panelky, kudy bude zákaz vstupu pro obě strany a nepřítel se potom sám stáhnul zpět do výchozích pozic.
Jelikož nás bylo málo, tak jsem v tuto dobu snad na našem bodě Bunkr nenechali vůbec nikoho, což se stalo v kritických chvilkách vícekrát. Tykadla jsme měli v počtech cca Hicks + 3 vpravo a SendwiCZ + nevím kolik dalších vlevo. Na bunkru jsme byli Já + velitel Macka Peter. Po celou sobotu, od rána až do pozdního odpoledne, jsme pořád měli část svých lidí zapůjčených/odvelených u bodu 2.
Největší psycho jsem zažil když asi mezi 15 - 16 hodinou byla hlášena aktivita nepřítele u našeho hlavního tábora. Peter si stáhnul od tykadel na posilu jednoho člověka k nám, tuším že Bóbika, tak nějak jsme na bunkru hlídkovali 3 pro případ že by se nepřítel objevil z boku či zezadu. Najednou Peter hlásí, že viděl 4 WD, kteří mu mávali na pozdrav, ve vzdálenosti cca 150 metrů od bunkru (z pozice na cca 9 až 10 hodin od bunkru) a kteří pokračují směrem k panelce a na naši 12 hodinu (tedy okolo bunkru a pryč k pozicím WD). Zprávu o pohybu nepřítele jsme předali našim tykadlům. Trošku vznikl zmatek, páč jsme se domnívali, že nepřítel je pronásledován skupinou vedenou Habakukem, který odháněl diverzanty od hlavního tábora. Tento předpoklad se ukázal jako lichý. Přesto se Peter rozhodl nezůstat na krytých pozicích u bunkru, ale "následovat" nepřítele pokud možno skrytě a napadnout jej, pokud možno poté co dojde k jeho kontaktu s našimi tykadly, která očekávala příchod nepřítele do svých zad. Hodně hodně jsem si říkal, že to bude velkej průser, jestli při tomto výpadu všichnii tři chcípneme a nepřítel nám obsadí bunkr. Přestřelka se strhla v prostoru cca 11 hodin od pozice bunkr, předtím než WD dorazili k panelce. Výsledkem byli dva WD obraní o známky a munici a dva WD co se ztratili zprvu neznámo kam. Po pozdějším vývoji událostí jsem vydedukoval, že jeden z WD co se "ztratil" mohl být tím člověkem který pak měl přestřelku u bodu 2, jak po vysílačce šly hlášení, že u bodu 2 se přestřelovali vlastní s vlastním.
Pak už se nedělo nic. Celou noc jsme hlídkovali připravení na cokoliv, nepřítel neprojevil žádnou aktivitu v našem sektoru, ač status quo hrál nám do karet k našemu jistému vítězství. Ráno jsme si akorát z bunkru zaběhli do hlavního tábora a zpět, kde jsem před bunkrem vyběhli na násep a zjistili že jsme naběhli přímo do rojnice WD, kteří nás hned smetli salvou.

NOC
T - 19:00 - 2:00H
Předpoklad byl, že nepřítel bude mít lepší NV vybavení a pokusí se o nějakou výraznější aktivitu. Proto všichni vojáci zůstali na svých pozicích. Na bodu 2 nocovalo všech 60 jeho obránců v předem připravených pozicích se střídajícími se hlídkami, kolem bodu byl vytvořen bezpečný perimetr v okruhu 100 m, ve kterém se velení mohlo zcela volně pohybovat a nepřítel sem nemohl proniknout,. Bylo jasné, že pokud se bod podaří udržet nejméně do 4:00 ráno, naše strana zvítězila, neboť nepřítel ani zabráním všech bodů již není schopen zvrátit situaci. Do Lágru BW jsme stáhli tykadla na posílení obrany a k odpočinku. Pak jsem v noci provedl inspekční cestu Samurajem na bod 2 povzbudit naše vojáky v poli a dát si s naším brilantním bojovým velitelem Jaroslavem šálek výborné brazilské kávy. Byl jsem informován, že "venku" je jen Noční čtyřčlenná skupinka bojovníků na průzkumu, oťukat Gabčíkovo a trochu pobavit obránce. Pak byl vydán rozkaz po půlnoci nepřesouvat jednotky ani jednotlivce a zastřelit co se hne. Fakticky to znamenalo, že bojové jednotky na bodech nepůjdou táboru na pomoc ať se děje co se děje, neboť zakladem všeho bylo udržet zapsané body do raních hodin.

Při stavbě tábora jsem zcela záměrně nechal postavit věž mimo perimetr tábora, nedaleko jeho vnější ochranné hranice (2 perimetry vnější, vnitřní + tykadla), aby v noci mohl osvětlovat prostor před palposty a zároveň aby byl na nejvyšším místě a případně lákal do tohoto sektoru protivníka, stála min. 100m od středu tábora. Zároveň posádka této "věže" pod velením Báby měla za úkol se stáhnout do perimatru k nejbližšímu palpostu v případě napadení. Kolem 1:00 jsem si šel lehnout a usnul asi na 10 minut. Ve spánku se mi zdálo, že slyším zvonění polního telefonu, pak mě ze snění vytrhla střelba a telefon byl hluchý. Okamžitě jsem vyhlásil poplach všichni v palpostech byli na nohou. Z tábora jsem zformoval pár lidí a vyrazil k věži podpořit obranu a osobně koordinovat obranu. Doběhl jsem a už bylo jasné, že nepřítel se stahuje, bo nám za chvilku předváděl ohňostroj tak 150m od vnějšího perimetru. Ztráty byli minimální 2xLZ, 1x M a hlavně Bába (MPO) přesně uposlechl rozkazu a stáhl se (pochvala Bábo) do obrany Lágru. Tím mě mohl podat také přesné hlášení o tom co se dělo, odkud přišli, počet atd. Kluci na palpostu přesně dělali to co měli za úkol, přesto jeden padl. Obával jsem se o to, že diverzanti mají důležitější úkol než jen poškádlit a myslel jsem si, že tohle je jen na odlákání pozornosti. Obnovili jsme přerušenou tel. linku (tu přetrhl jeden nešťastník z našich řad) a stáhl jsem se s lidmi zpět do tábora s obavou, že jejich cíl je zničit skrytě zaparkované BVP. Oba vojáci z obsluhy Orla museli na hlídku. Pak jsem šel zase něco naspat se slovy "Nikdo tu nebude spát, dobrou noc!"
A do rána nic. Mimo jednoho mrtvého, mého vyrušení ze spánku a vyzkoušení připravenosti obrany (reagovala v daných podmínkách překvapivě velmi dobře), jsem pochopil význam této noční eskapády, jako malou pomstu za naši Noční čtyřku, jinak žádného efektu nedosáhla.

Hlášení od Sorrenta: Byli jsme součástí obranné linie Lágru. Dělali jsme jenom svou práci. Útok nepřítele na pozorovatelnu se konal za překvapivě tichého přiblíženi. Než jsme si uvědomili co se děje a vzbudil mého spícího parťáka, měl uz nepřítel zlikvidovanou pozorovatelnu. Nevím co se tam přesně dělo, ale nepřítele jsme z našeho palpostu dobře viděli, jelikož na horizontu nebyl les a pozorovatelna byla oproti mého palpostu výše. Dále se útok nepřítele soustředil na první palpost kousek vedle od pozorovatelny kde bylo stanoviště statického kulometu. Teto palpost dobyli, ale neodpálili těžký kulomet (?). Pak objevili další palpost, který byl kousek za stanovištěm kulometu. Začalo se ozývat z rad nepřítele, že našli další stanoviště. Okamžitě na něj zaútočili (na tento palpost se stáhl Bába) podle zprávy zbytku mé čety, kteří tam měli hlídku, se tento palpost skoro rozpadl při drtivé palbě nepřítele. Roman (angina) jak jsem slyšel, musel držet stěnu palpostu, aby se nezhroutila. Baba byl myslím jediný který opětoval palbu. Dalšímu z dvojice hlídkujících selhala vz. láhev, proto do obrany moc nezasáhl. Při této situaci jsem začal střílet i já, byly sice docela daleko, ale chtěli jsme je trochu postrašit. Po zjištění že se na ně střílí z dalšího palpostu se museli přeskupit do písmene L, aby pokryly svoji levou stranu. Potom začali trochu postupovat blíže ke mě, ale já a můj parťák jsme je zasypávali kulemi, jak to jenom šlo. Jednoho se nám podařilo vyřadit z boje. Po tomto velmi šťastném zásahu se začali stahovat a při Martyho svolávání megafonem do protiútoku prostě vzali do zaječích (ustoupili).

Hlášení Alfa: Při napadení jsem spustil malý ohňostroj v síle 4 kulových pum házených mnou, byl jen tak na zastrašení vetřelců a odlehčení mojí sumky:lol:, vrhal jsem je ručně na domnělou pozici nájezdníků udanou posádkou bunkru (Shadow) a při vrhání jsem se ještě stihl totálně zamlžit a spálit .

DEN2
T - 2:00 - 12:00H
Jak bylo řečeno, pokud nepřítel nic v noci nepodnikne, hra bude prakticky vyhraná.
Plán na ráno, vzniklý u šálku výborné brazilské kávy při našem nočním randezvous, byl tedy prostý. Všichni mimo mne opustí Lágr (zbytečně aby byl zaházený od kuliček), vyhodí se do vzduchu podle pravidel dva těžké stacionární kulomety, znehybní vozidla a udeří se vším co máme, včetně BVP, na bod 3 (1). Armáda se dala do pohybu po rozbřesku. Kulomety vyhozeny do vzduchu, Orel na povel "Vyjíždí pyj z pochvy... Opakuji..." vyrazil i s mužstvem SOKOLa do boje, vzápětí přišlo hlášení, že Bod 3 je obsazen, protivník ho opustil! Rozhodl jsem se síly nechat v bitevní zóně a sám čekal na poslední závoz z recyklace (noční oběť). Bylo jasné, že kdyby se počítaly mrtvoly, resp. ukořistěné známky (pořadatel potvrdil, že se mrtvoly opravdu nepočítají), a my udržíme všechny 3 body do T - 9:16H, tak nás můžou pobít a vzít známky 2x a stejně to na výsledku nic nezmění. Dorazil zrecyklovaný voják a okamžitě jsem ho poslal do bojové zóny. Rychle jsem ze štábního stolu vzal tabuli s mapami a ukryl ji pod bagáž tak dobře, že ji nepřítel po obsazení tábora vůbec nenašel. Slyšel jsem z bitevního pole štěkat rozkazy mých velitelů a do toho nějaké hlasy blížící se k táboru. Nepřítel je tu! Hledám pušku, ale obě své jsem půjčil mým vojákům, kterým ty jejich vypověděly službu. Tak tady nezůstanu, přece nepadnu jako jediný do zajetí a šeříkem je vítat nebudu. Na stole leží megafon. Ano to je teď má zbraň! Nepřítel už je téměř v táboře. Daří se mi uniknout na poslední chvíli. Moji vojáci mě nadšeně vítají v bitevní zóně voláním: "Náš velitel žije, náš velitel je tu!"
Že v táboře spí polský řidič a marod jsem se dozvěděl, až když byla slyšet z Lágru střelba a já byl na bodu asi 5 min. Byli to dobří vojáci.

T-9:00-9:16H Mimo obsazení opuštěného Lágru nepřítel nevyvíjí jakoukoliv aktivitu. Naši vojáci pročesali několikrát les a okolí všech bodů a nepřítele nenašli. Hlášení ve vysílačce: ".... znovu jsme to všechno obešli a nikoho jsme nenašli! Nikde nejsou! Oni snad vylezli na stromy!"
Domlouvám se s Jaroslavem, že povolíme individuální akci na zpestření (útok na tábor Gabčíkovo i s BVP-Orlem) těch kdo chtějí a zbytek, že ukončí boje, neboť není bojovat s kým (máme v držení všechny body). V průběhu stahování z opevněných bojů jsou spatřeni nepřátelé a vydáno povolení volně bojovat.

Jednoznačně, při dodržení pravidel a konceptu hry, jsme US síly zcela zaslouženě porazili, a to již ve 4:00 ráno.
Nepřítel po celou hru nebyl schopen najít recept na naši taktiku, strategii, vnitřní odhodlání, disciplinovanost a vůli boj vyhrát.

Tímto děkuji všem velitelům a všem vojákům BW za perfektně odvedenou práci, mimořádnou disciplínu jak při secvičeních, v boji i po WZ11.
S takovým odhodláním, vysokou bojovou morálkou, kolegialitou a nadšením jsem se ještě nikdy opravdu na žádné MPB hře nesetkal.
Jste frajeři.
Ještě jednou děkuji svým lidem za hru!
Salfovi přejem brzké uzdravení.

Tož tak

Report od bojového velitele Jaroslava zde: https://www.pohanskypes.cz/?q=node/373